Proč tyto www stránky?

Archeologie a biblická historie

K vzniku tohoto článku mě přivedl fakt, že stále mnoho kritických hlasů z řad spoluvěřících občanů mne obviňuje z „Dänikenovství“, snahou se obohatit a že pro křesťanství tato „slátanina“ nemá žádný přínos. Když se slušně oprostím od stále všehovysvětlujících komentářů a obhajob, rád bych zde v krátkosti předložil pár důvodů k zamyšlení nad mou snahou vytvořit tyto stránky.

Předmět a sled tohoto článku

Tento článek nese název „Archeologie a biblická historie“ a nikoliv pouze „Archeologie a Bible“. Častokrát knihy a různé články, pojednávající o archeologii a Bibli obsahují různorodou sbírku materiálu, které schází jednotící prvek. Na těchto internetových stránkách se snažím sledovat postup biblické historie, jako sjednocující nit a ukázat, jak archeologické nálezy osvětlují a potvrzují postupné události biblické historie. Má i snahu po naší utvrzení víry. Mojí snahou je, aby tyto stránky sloužily jako částečný souhrn biblické historie a zároveň jako zdroj informací o vztahu archeologii k Bibli. Tyto stránky nevyčerpávají žádné zvláštní pole, ale uvádí spíše na mnohá pole.

Jak používat tyto stránky?

Ten, kdo má v prvé řadě zájem poznávat, jak archeologie osvětluje a potvrzuje Bibli, zjistí, že je užitečné si tyto stránky pročíst. Taky je možné je používat jako souhrn důkazů pro druhé což je prvořadým úkolem křesťana, aby slušně a laskavě druhým ukázal na Boží pravdy, třeba i v archeologických důkazech. Není slušné pro křesťana, aby mne za tyto stránky napadal na veřejnosti, jak mnozí činí, neboť tak poškozují celé Boží dílo, a to tím, že mne zostuzují před nevěřícíma, vytvářejí dojem nesourodosti, nejednotnosti, hádavosti, řevnivosti, záště a jiných vlastností, které nevěřící spoluobčany utvrzuje v nevěrectví.

Těchto stránek můžeme také používat jako systematického studia na téma: „Jak osvětluje archeologie Bibli?“ Mnohé části těchto stránek nám mohou poskytnout materiál, který Bibli zároveň osvětluje i potvrzuje, a proto může být na tomto poli právě tak dobře použit. Čtenář také zjistí, že mnohé části, které zdánlivě nemají vztah k archeologii, přesto se na některé archeologické údaje vztahují a vrhají světlo na jejich osvětlení, o nichž se pojednává. Ať jsou tyto www stránky užitečně použity jakýmkoliv způsobem, jen ať učiní mohutnějšími velké události a velké pravdy Písma, jak nám jsou osvětleny a potvrzeny archeologickými objevy a slouží nám jako mocný nástroj pro záchranu mnoha duší ve světě, kteří o těchto událostech ještě neslyšeli.

Funkce biblické archelogie

Ne jeden člověk se táže: „Jaký význam vůbec má archeologie vzhledem k Bibli?“ Chtěl bych zdůraznit, že mnohá místa Bible, která byla dlouho hádankou pro vykladače, byla snadno vysvětlena, když bylo na ně vrženo nové světlo archeologických objevů. Jinými slovy, archeologie osvětluje text Písma a tak skýtá hodnotný příspěvek na poli biblického výkladu a exegese. Kromě osvětlování Bible, sama archeologie také potvrdila nesčetná místa Písma, která kritikové zavrhovali jako nehistorická a odporující současným známým faktům. Tato stránka archeologie však tvoří hodnotnou část obrany Písma, zvanou všeobecně apologetickou. Celkem může být řečeno, že dvě hlavní funkce biblické archeologie jsou: OSVĚTLENÍ a POTVRZENÍ Bible.

Bible historickou knihou

Bible je historickou knihou a velké pravdy křesťanství jsou založeny na historických skutečnostech, v nich obsažených. Odmyslíme-li si skutečnost narození z panny, skutečnost pravdy kříže a skutečnost zmrtvýchvstání, bude naše víra bez základu. Jelikož zjevení Nového Zákona stojí na základě Starého Zákona, má pro nás Starý Zákon velikou důležitost. Přesnost a historičnost Písem jako Slova Božího a jako jediného Božího zjevení byla popírána destruktivními kritiky, kteří zmenšovali hodnotu Bible bod za bodem. Například někteří kritikové tvrdili, že zprávy o Abrahamovi jsou legendární, že Mojžíšův zákoník byl formulován staletí po době Mojžíšově, nebo že Mojžíš byl pod vlivem drog, když psal desatero, že takový národ, jako Chetitové byl buď legendární, nebo bezvýznamný, že kniha Soudců obsahuje „pěkné povídky“ a nikoliv historické zprávy, že různé postavy jako Sargon a Sanballat byly nehistorické. Archeologické objevy však ukázaly, že tato kritická obvinění a mnohá jiná jsou nesprávná a že Bible je věrohodná právě v těchto místech, která byla označována za nespolehlivá.

Jedna paní jednou prohlásila: „Konec konců, Bible je historickou knihou. Což nemáme očekávat, že její tvrzení jsou pravdivá?“ Zdá se, závěr jejího tvrzení byl, že nikdo by se neměl pozastavovat nad způsobem, jímž archeologie potvrzuje Bibli. Konečně, je to historická kniha a zjistí-li někdo, že potvrzena archeologií, co je na tom? a dále, přivádím snad těmito stránkami někoho k satanovi? Navádím těmito www stránkami, aby lidé kradli či zabíjeli? Smyslem těchto stránek je přivést lidi k zamyšlení a víře ve věci minulé a tím vytvořili nadějný základ víry pro věci budoucí… Poukázal jsem již na to, že mnozí kritikové se snažili zdiskreditovat Bibli výpověďmi, že určitá její tvrzení jsou nepravdivá. a někdy se zdálo, že některé z těchto kritických obvinění je podloženo údaji starých historik, kteří tvrdili něco, co neodpovídá biblickým zprávám.

Účel a povaha biblické historie

Biblická historie není v prvé řadě zvěst o touze člověka po Bohu. Je to spíše zvěst o Božím zjevení pro člověka. Pohanská náboženství mluví o tom, jak člověk hledá Boha, nebo bohy, ale Písmo je vlastním zjevením Boha pro nás. Vypravuje nám, jak od počátku mluvil Bůh k člověku v Edenu, jak později vedl Noema, jak povolal Abrahama z Uru, jak mluvil k prorokům a konečně, jak dal největší zjevení ve svém synu Ježíši Kristu. Věřící člověk nevěří v Bibli pouze proto, že tato zpráva o Božím zjevení je životně důležitá pro veškeré lidstvo, ale že je také přesná v každém ohledu. Věřme také, že pisatelé Bible si zachovali svou osobitost, užívali své vlastní slovní zásoby, podávali své vlastní paměti své přímé poznání a úsudky, přitom však byli ochráněni před jakýmkoliv bludem a byli Bohem tak vedeni, že vyjádřili přesně to, co si Bůh přál oznámit. Toto vedení nebylo tak neurčité, že by zabezpečilo pouze hlavní ideu, nebo pojem, který chtěl Bůh sdělit, ale vedlo i k přesnému výběru slov, bylo-li to podstatné pro sdělení poselství. V těchto slovech je obsažen můj názor na „verbální inspiraci“, totiž, že Bůh vedl i volbu slov, bylo-li toho zapotřebí. Na druhé straně však zavrhujeme diktační teorii inspirace, která činí celý proces pouhou mechanickou operací, olupuje pisatele o jeho osobitost a činí z něho stroj. Souhrnem souhlasím s Gausenovou teorií inspirace, která učí, že inspirace je „ona nevysvětlitelná moc, kterou Duch Boží vysílal na autory svatých Písem, aby je vedl i při používání slov a aby je zároveň chránil před každým bludem a každým opomenutím.“ Bible není vědeckou učebnicí. Mluví-li však o věcech, které mají vztah k vědě, je přesná. Písmo například netvrdí, že je astronomickou knihou, ale když Job mluví o Arkturu (Job 38:32), píše o tom v souhlase se známými astronomickými fakty. Někdo kdysi řekl: „Písmo nebylo napsáno v prvé řadě za tím účelem, aby nám vyprávělo, jak se nebesa pohybují, ale aby nám sdělilo, jak se do těch nebes můžeme dostat.“ Přesto je obsah všech Písem vědecky a historicky přesný a vědecké i historické zmínky v Bibli jsou stále osvětlovány a potvrzovány moderními objevy.

Technika dnešní archelogie

Moderní archeologická metoda se vyvinula během posledních sto let. Roku 1838 Edward Robinson, profesor biblické literatury na Union Theological Seminary, v USA – New York, přijel z Ameriky do Palestiny a během krátké návštěvy zjistil totožnost mnoha biblických míst, z nichž byla vykopána v dalších letech 19. a 20. století. Nemnoho skutečných vykopávek bylo podniknuto v Palestině. Několik let dříve, v roce 1840 bylo odkryto Ninive v Mezopotámii. Mnohá práce konaná v raném 19. století záležela spíše v honbě za poklady, než ve skutečně vědeckém podnikání. I druhé polovině 19. století byly mnohé vykopávky spíše honbou za muzejními exponáty. Dnes je obraz naprosto odlišný. Archeologická vykopávka je plánovaná vědecká výprava. Vlády Izraele, Iráku apod., žádají od excavatorů, aby si opatřili povolení od příslušných úřadů. Světský archeolog nevychází do pole s prvotním cílem osvětlit nějaký bod historie, nebo potvrdit nějaké místo podle Bible, ale spíše chce zjistit, jaká tajemství skrývá pahorek. Rozumí se, že jeho objevy často osvětlí nějaký historický bod, nebo potvrdí sporné místo v Bibli. Například, pečlivé datování některých drachen v Bethzuru například dokázalo platnost jedné části z Nehemiáše. Z podstaty věci je ovšem větším přínosem, když se těchto expedic účastní věřící lidé, neboť věci vidí v jiném – biblickém, světle. Nedělal bych rozdíl mezi profesionálním, nebo amatérským archeologem. Příkladem může být R. Wyatt a jiní. Není přece řečeno, že objev musí být v režii učených archeologů a zapovězen amatérům. Praxe nám ukazuje, že to není pravidlem.

Budoucnost archelogie

Edward Chiera ve své poutavé knize o hliněných tabulkách praví, že 99% babylonských hliněných tabulek není ještě vykopáno a A.T. Olmstead řekl krátce před svou smrtí r. 1945, že asi půl milionu hliněných tabulek, které již byly objeveny, je třeba ještě číst a zkoumat. Je také pozoruhodné, že při vykopávkách nenalezneme pouhou duplikaci materiálu nebo informací, které již byly známé z předcházejících vykopávek. Uvážíme-li toto všechno, musíme být plni naděje vzhledem k budoucnosti v oblasti archeologického bádání. Vždyť i v Bibli máme toto zaslíbení dáno v Lukáši 19:40 a Abakuku 2:11 atd.

Užitečnost archelogie právě dnes

Existuje již hojnost materiálu, který by měl biblický odborník použít při svém studiu a při vyučování Písma. Když pomineme některé „neseriozní“ zdroje, které jsou spíše zaměřeny na honbu za senzací a mají spíše příchuť byznysu…Například každá z 50-ti kapitol v knize Genesis je buď osvětlena, nebo potvrzena nějakým archeologickým objevem. Když tu máme takovou spoustu materiálu po ruce, který nám pomůže lépe porozumět Písmu, můžeme lépe přivést druhé lidi k poznání Boha. Takto lze ukázat jejich hodnotu a je škoda tyto materiály nepoužít na tento účel. Tím způsobíme, že druzí ocení historický sled biblických událostí, ale se nanovo přesvědčí o významu velikých duchovních pravd, které jsou v nich obsaženy. a jeden příklad za všechny, kdy nás Mistr nabádá k šíření radostné zvěsti o něm - Marek 16:15 A řekl jim: Jděte po celém světě, a kažte evangelium všemu stvoření.