Jak je voda hluboká

Akabský záliv je velmi hluboký, na některých místech přes 1 600 m. Jinde jen několik metrů.

Počítačové vyobrazení reliéfu dna zálivu.

I kdyby bylo moře vysušené, přechod by byl velmi obtížný, a to kvůli příkrému srázu na stranách, kde dosahuje místy až úhlu 43°, ovšem na místě valu je zhruba 6° úhel srázu. Je ale jedno místo, jehož spád by lehce přešli jak lidé tak dobytek, kdyby byly vody odstraněny. To je na přímce mezi Nuweibou a protějším pobřežím v Saudské Arábii. Hloubku sondující výpravy odhalily hladký, mírný svah spadající z Nuweiby do zálivu.

Pohled na Saudskou stranu z Nuweiby. To se na hloubku zaznamenávajících přístrojích projevuje téměř jako cesta, potvrzující biblický popis: „razí cestu mořem, dravými vodami stezku“ (Iz. 43/16).

Pisatelé bible se často odvolávají na zázrak přechodu Rudého moře, protože ta událost nemá v historii sobě rovnou. Hebrejští proroci popisují moře na místě přechodu jako: „vody obrovské propastné tůně ... v mořských hlubinách“ (Iz. 51/10).

Známe přesné místo, o kterém se bibličtí pisatelé zmiňují. Jaká je tam hloubka? Vzdálenost mezi Nuweibou a saudským pobřežím, na kterém byly nalezeny artefakty, je asi 18 km. Ta největší hloubka podél této linky je asi 800 m.

Není divu, že inspirovaní bibličtí pisatelé ji popsali jako dravé vody. A není divu, že ani jeden z Egypťanů nepřežil, když se ta voda na ně zřítila.

Zvláštností je, že tento písečný valovitý přechod musel být vytvořen již v dobách potopy, tzn. od nepaměti. Byl již dávno předzvěstí budoucích událostí. Proto také nemá izraelský stát v přístavním městě Eilat žádné vojenské námořní posádky, neboť by zálivem nemohly proplout ponorky s hlubokým ponorem, skryty před zraky nepřátel. Sehnal jsem si pro tyto účely námořní mapu s vyznačenými hloubkami dna a vše je tak, jak uvádí R. Wyatt. Latka M.

Snímek Fiarotu, kde byla egyptská posádka. Snímek staršího data a druhý z roku 2465, kdy jsem navštívil Nuweibu. (2465 Latka M.) Zřícenina pevnosti, která stála na základech staré egyptské vojenské pevnosti. V této pevnosti se nachází starověká studna, kterou beduíni stále používají. Tato studna byla důležitá proto, aby zde mohlo být ve starověku možné osídlení. Jinak v této oblasti musely žít pouze malé skupinky beduínů. Je pravděpodobné, že tato zřícenina je biblický Fiarot. (2.Moj. 14/2)

Vlevo: Pamětní sloup v Nuweibě z roku 2465. Nápisy na něm byly již těžko lokalizovatelné, ovšem slabé náznaky tam byly. Místní beduíni tento sloup označili za velmi starý, patrně z dob Mojžíšových... Uprostřed: Sloupy v Aškalonu a vpravo pečeť na tomtéž sloupu na druhé straně Saudské Arábie, kde byl zkonfiskován.

Šalomounovy pamětné sloupy.

Když Ron Wyatt navštívil poprvé Nuweibu v roce 1978, našel sloup fénického stylu, ležící ve vodě. Nápis byl ale zkorodovaný a tak význam toho sloupu nebyl pochopen až do r. 1984, když na protějším saudském pobřeží byl nalezen druhý žulový sloup – totožný s tím prvním, ale na tomto byl nápis nedotčený. Obsahoval fénická slova (zastaralou hebrejštinou): Mizraim (Egypt), Šalomoun, Edom, smrt, Farao, Mojžíš, a JHVH (Jahueh). To naznačuje, že král Šalomoun nechal tyto sloupy vztyčit na památku zázraku překročení moře. Saudská Arábie nepovoluje vstup turistům. Možná ze strachu před neoprávněnými návštěvníky saudské úřady od té doby tento sloup odstranili, a na označení místa, kde stával, vztyčili vlajku. V době, kdy zde byl Ron Wyatt, však zde sloup ještě stál. Později byl povalen do písku a ještě později odvezen.

Jelikož je mezi obyvatelstvem skepse, a to nejen v ČR, rozhodl jsem se, že Ronovy objevy ověřím. Mimo Sodomu a Gomoru jsem zamířil i do Akabského průlivu, kde jsem najal dva české potápěče Ondru a Míšu. Ty jsem obeznámil s celou problematikou objevů R. Wyatta a ukázal jim jeho snímky. Chtěl jsem, aby se potopili a ověřili, zda má, či nemá R. Wyatt pravdu. Ponory probíhaly každý den po celý týden.

Ondra a Míša před ponorem. Při oblékání výstroje na pobřeží Nuweiby. Potápěčí při ponoru. Všimněte si písečného dna.

Nález kola s ojnicí a jeho měření. Nález kola s ojnicí a jeho měření. Obrostlá korálova kola s ojnicemi a bez nich.

Obrostlá korálova kola s ojnicemi a bez nich. Obrostlá korálova kola s ojnicemi a bez nich. Dnešní podoba Nuweiby tak jak ji zachytil Milan Latka.

Skenovali jsme celé dno, místo po místu. 3 dny se nic nenalezlo. 4. den však objevili pískovcový pás, na kterém se nacházely skupinky korálů. Po odborném výkladu Ondry jsem se dozvěděl, že korál musí něco obrůstat, aby žil. Proto roste na kamenech a vytváří celé korálové útesy. Zde však nalezli s Míšou pás bílého písku bez kamení avšak části, které byly porostlé korály. To naznačovalo, že tam "něco" je a to obrostlo korálem.

V následném bádání se objevila spousta různých blíže neidentifikovatelných tvarů něčeho, co obrostlo. Kosti lidí i zvířat, kola, výzbroj, kování apod. Určité předměty, které Ondra s Míšou nalezli, byly dle něho zcela jasně útvarem bývalých kol. Míša s Ondrou byli zcela nezaujatí lidé, kteří o těchto věcech v životě neslyšeli, proto jejich svědectví je víc než výmluvné. Když zhruba zmapovali část dna, pozvali jsme singapurskou filmařku, aby nám dno nafilmovala na kameru. Mnoho snímků není tak autentických, jako když jste přímo pod hladinou a můžete si kolo s ojnicí porostlé korálem celé prohlídnout. Přesto natočené snímky svědčí o jasných nálezech. Předměty jsou silně porostlé korálem, tudíž mění původní tvar. Dále je mnoho předmětů polámaných, pravděpodobně při destrukci armády vodou. Našly se i v přímce porostlé části, což by nasvědčovalo porostlému kování na vozu, které bylo železné. Také narazili na skupiny velkých kopečků, které by mohly být směsicí lidských a koňských kostí.

Celý projekt byl omezen hloubkou mé peněženky, a proto nebylo dostatek času na zmapování celého dna ve větších hloubkách, ale zajisté by dosvědčily Ronovy nálezy, o které mi šlo nejvíce. I jeden týden však dokázal, že to je vše pravda! Určitě by šel zapůjčit na delší dobu podvodní skůtr, který jsme jeden měli, ale jeho pronájem je drahý. Také jsme objevili pamětní Šalomounův sloup, vztyčený na památku přechodu. Byl jsem překvapen znalostí této události od místních negramotných beduínů, kteří na náš dotaz sdělili, že to znají z kázání z mešity od duchovního.

O celé problematice výborně píše nejen Dr. Lennart Moller ze Švédska v knize Exodus Case. Jelikož je universitní profesor a vědec na Stockholmské universitě, má mnoho vědeckých důkazů založených na složitých vědeckých procesech.

Z expedice do Egypta napsal Latka M.

Biblické svědectví – Trať exodu.
Několik příkladů toho, jak se tyto nálezy shodují se záznamy v Bibli

BIBLICKÁ VODÍTKA	VLASTNÍ NÁLEZY
2.Moj. 13/18 – Židé opustili Egypt před tím, než došli k přechodu Rudého moře	Vytáhli z Egypta – kdyby přechod moře byl přes záliv Suezského průplavu, při začátku přechodu by stále ještě byli v Egyptě, ale účel byl, být co nejrychleji z dosahu pronásledujících toho státu.
2.Moj. 13/18 – přešli „pouštinu Rudého moře“	Přešli poušť mezi dvěma rameny Rudého moře – dnes nazývanou poloostrov Sinaj. Její starodávné jméno bylo „pustina Rudého moře“
2.Moj. 14/3 – zdálo by se, že jsou „zapleteni“ a „uzavření“	cesta exodu vedla dlouhým kaňonem – nazvaným „Wadí Watir“. To je jediná cesta z pouště do Nuweiby a perfektně se hodí do popisu
2.Moj. 3/1,12 – Mojžíš vedl lid k hoře v Madiánu	Madián je v serozápadní části Saudské Arábie – Mojžíš proto vedl Izraelce k hoře v Arábii a ne v poloostrově Sinaj, jak se dnes všeobecně věří