Ziguraty a Sfingy

Ron Wyatt v této oblasti také objevil jasné a nesporné popelnaté pozůstatky několika ziguratů. Zigurat je stupňovitá věž ve tvaru pyramidy, která se ve starobylých kulturách používala jako chrám pro uctívání pohanských bohů a modloslužbě. Na nejvyšším patře ziguratu byl obvykle malý oltář, nebo chrám, kde kněží prováděli obřad obětování apod. Ziguraty v Sodomě a Gomoře se využívaly k rituálům, při nichž se přítomní oddávali promiskuitním a homosexuálním hrátkám, přímo Bohem zakázané (Juda 7, 3. Moj. 18,22-30, 20,13-16, 1. Řím. 1,27.29, 1. Kor. 6,9-10,). Tyto „náboženské“ obřady nabíraly u obyvatel těchto měst rozměrů nespoutané velikosti. Na snímku dole vidíte velikost chrámu k přirovnání kolegy asistenta. Směrem dolů jsou ještě i přes pokročilé stádium eroze patrny stupňovité schody asi do chrámu... na dalších snímcích vidíte jak takové chrámy vypadaly v minulosti. Měly různé tvary a byly zasvěcovány např. bohu větru, slunce, plodnosti apod.

A právě toto jejich chování bylo příčinou, proč Bůh zničil ona města ohněm a sírou a vše zkazil solí. Dokonce se praktikovala i sodomie. V Sodomě vládlo veselí a hýření, hodování a opilství. Největší neřesti a nejsurovější vášně byly ukájeny bez omezení. Lidé se otevřeně protivili Bohu a Jeho zákonu a libovali si v násilných činech.

Pyramidy a mastaby Mexika, ilustrační foto.

Pyramidy a mastaby Mexika, ilustrační foto.

Obětní oltář na střeše, kde docházelo pravděpodobně k obětním rituálům. Na vrchní části je ještě zachovalá rovná deska, která utrpěla erozí a časem jen málo újmy. V pravo vidíte části desky, kterou jsem odlomil. Je pórovitá, ale perfektně rovná. Je zničená pouze po náporu sirného deště, který ji způsobil na povrchu jen nabobtnalé kousky. Jsou to kapsle s vyhořelými sirnými koulemi. Materiál musel být ušlechtilý, že si zachoval svůj tvar.

Zde si můžete povšimnout struktury obětního stolu po zásahu sirnými koulemi. Povrch je zachovalý, ale nabobtnalý po spálení a na bocích v ulomených kouscích jsou patrny sirné vyhořelé kapsle se sirným vyhořelým ložiskem uprostřed. Je také vidět skořepinu, která sirnou nálož obklopuje a u vnějších stran jsou vidět krásně zbarvené skvrny po hoření. Na nákresu vidíte strukturu sirného ložiska s kapslí. Po vyhoření síry si kolem sebe vytvořila obal, který se přeměnil v popel a vytvořila si prachovou kapsli.
1 – síra
2 – popel (kapsle)
3 – dočervena zbarvená skvrna po hoření

Ron Wyatt objevil i zbytky několika sfing. Je to socha se zvířecím tělem, která má někdy lidskou hlavu. Nejznámější sfingy jsou ty, které se nacházejí v novodobém Egyptě. Některé ze sfing v Sodomě a Gomoře si poměrně dobře zachovaly svůj tvar a lze je v terénu snadno identifikovat. Tak je tomu i na obrázcích které vidíte, kde je zbytek obrovské sfingy odpočívající na masivní rovné plošině. Eroze některé z těchto starobylých sfing z velké míry ohlodala, jako např. tu, kterou jsem vyfotil v Gomoře. Do těchto oblastí nevedou žádné cesty – při každé cestě za poznáváním zpopelnatělých trosek měst jsme museli nechat své vozidlo daleko odsud a vydat se na túru po svých... Tak jako Wyatt, i já jsem však cítil, že pokud byly v této oblasti opravdu zpopelnatělé pozůstatky měst, která kdysi na tomto místě existovala, pak určitě Bůh zanechal něco, co by potvrdilo, že se nemýlíme a rozptýlil tak veškeré pochybnosti. Wyatt se za několik měsíců, v říjnu 1990, vrátil a našel přesně to, co potřeboval. Čekal zde na něj důkaz pro jeho tvrzení. Zrovna tehdy přišel déšť, což je v této oblasti jev velice vzácný. Přesto ale zapršelo – a déšť odplavil velké množství uvolněného popela, což mělo za následek, že se z jedné ze zpopelnatělých staveb odloupla vrstva zhutnělého popela. Důležitý materiál pro podrobné prozkoumání. Wyatt objevil, že tyto rozpadlé kusy popela jsou doslova posázeny tisíci malými kuličkami SÍRY! Lidé tak dostali první vědecký důkaz o tom, že zde opravdu z nebe padal oheň a síra! To, jak nahodile jsou tyto drobné různě velké hrudky síry rozložené na povrchu úlomků, přesně odpovídá představě o něčem, co padá na zem jako déšť. Když na města padal déšť hořící síry, všechno bylo v plamenech – až města shořela a hrudky hořící síry udusily zpopelnatělé trosky. Kolem nedohořelé síry se vytvořilo jakési pouzdérko (kapsle), které ji po celou dobu uchovávalo nedotčenou. Hrudky síry jsou různé velikosti – většina je malinkatých, velikosti golfového míčku, ale některé jsou statné kusy o váze i několika kilogramů. Všude ve vzduchu je cítit sirný zápach. Jak silný musel být zásah proti těmto městům! Všude se nacházejí vyhořelé kapsle síry. Jsou jich zde miliony. Jen některé však skrývají ještě nevyhořelou síru a ty jsem hledal se svým kolegou po vzoru Rona Wyatta. Na dalších snímcích vidíte, co jsme našli.

Na předchozích snímcích vidíte, že se nám podařilo najít to, co Ronu Wyattovi. Sirné kuličky jsme nalezli v různých částech a formách. Na fotografiích vidíte sirné koule ještě ve zdi s otevřenou kapslí. Potom kouli v ložisku. Z nedostatku místa zde nemůžu otisknout všechny fotografie, ale našli jsme jich stovky. Mohli jsme si tudíž s jistotou říct, že JE TO PRAVDA! Potvrdili jsme nálezy R. Wyatta. Města z popele a v něm sirné koule. Některé vyhořelé a některé ne. Na zkoušku jsme některé zapálili přímo ve zdi, ať je vidět jejich autentičnost. Sirné koule zanechávají typický sirný zápach. Výskyt těchto sirných koulí v této formě se vyskytuje pouze v této oblasti, jako jediné na světě.

Na dalších snímcích vidíte vrstvení, které je zřejmé u všech popelnatých pozůstatků měst. Tento jev je výsledkem termické ionizace, ke které dochází, když se něco spaluje při extrémně vysokých teplotách, 2000 – 3370 °C. Ionty různých látek při spalování se stahují a rozpínají, čímž narušují plamen... Výzkum R. Wyatta přinesl fascinující objev. Zjistil totiž, že látky, které se spalují se sírou, produkují jako odpad popel, který je těžší než původní spalovaná hmota. To vysvětluje, jak se tato města mohla uchovat po celých 3960 let!