Chemický rozbor

Chemické reakce probíhající při hoření síry.

Chemické reakce probíhající při hoření síry.

Za účelem provedení analýzy druhů vzorků hornin a nerostů byly na různých místech této oblasti posbírány vzorky. Analýzy naznačují, že s hořícími kusy síry se stalo následující: Vzorky z vnějších oblastí (nevystavené intenzivnímu žáru) jsou ponejvíce vápenec, nebo-li kalcit (uhličitan vápenatý CaCO3). To odpovídá nejčastějšímu stavebnímu materiálu v oblasti, který se však liší od okolní oblasti, která se skládá z křemene a živcovitých nerostů. Samotná síra se nachází ve volné přírodě v blízkosti sopek a v sopečných plynech, jako vázaná je ve sloučeninách ve formě sulfidů a síranů. V organických sloučeninách je obsažena v bílkovinách. Tato síra je svým tvarem a formou zcela výjimečná. Jedná se o čistou síru (92-95% čistoty). Vzorky nerostů pocházející z oblasti s vysokým žárem kde se sirné koule nacházely, byly, jak se zjistilo, sádrovec nebo-li síran vápenatý CaSO4. Podle grafu vidíte že: při intenzivním žáru (v našem případě při hoření síry) z CaCO3 (vápence) vzniká CO2 (oxid uhličitý). Současně je síra (S) okysličována a mění se na oxid siřičitý (SO2), který reaguje s vodou a vytváří sulfát (SO42-). Iont vápníku (Ca2+) pak může reagovat s iontem síry (SO42-) a vytvořit síran vápenatý (CaSO4). Síran vápenatý nazýváme sádrovec. Analýzy převládajících nerostů v této oblasti ukazují, že se jedná o sádrovec.

Protokol o měření sirného prachu. Z důvodu malého počtu kuliček byl dodán prach, který byl seškrábán z malých vzorků.
• Celá oblast vypadá, jakoby byla vystavena dešti hořící síry s ohromným množstvím sirných koulí, které mohou být stále v této oblasti nalezeny.
• Sirné koule se protavily skrz vápenec a pak přestaly hořet.
• Vnější části této oblasti se skládají z vápence, zatímco ve střední části převládá sádrovec.
• Je-li vápník vystaven hořící síře, vzniká sádrovec.
• Okolní oblast je zcela odlišného vzhledu a neobsahuje žádné sirné koule.
• Materiál, který vypadá jako popel a vyskytuje se v této oblasti se skládá ze směsi vápence, dolomitu a sádrovce. Dále se zde vyskytuje velký podíl jemné síry.
• Síra se liší od síry, která se nalézá v blízkosti sopek nebo fosilií.
• Byly objeveny vzorky roztaveného železa a zlata.
• Byly zde nalezeny kosterní fragmenty, které se rozpadly stejným způsobem, jakým se kostra rozpadá při spalování při vysoké teplotě. Analýzy podporují hypotézu koster.

Protokol o měření popele dodaného do laboratoře ve formě prachu. Vzorek byl odebrán v Gomoře na pozůstatcích města. Z výsledků vyplývá, že se v tomto „popelu“ nachází velké procento síry – 10,3 %, což je velmi neobvyklé a naznačuje, že zhořený objekt musel být během procesu tepelného rozkladu „spojen“ s velkým množstvím síry, když zanechal tak vysoké procento síry i po vyhoření. Každý popel se vyznačuje tím, že zbývající chemické prvky ukazují na to, zda hořelo dřevo, uhlí, plast apod. Z výsledků měření (27 % vápník a druhý největší prvek 10,3 % síra) proto lze vyvodit co bylo předmětem tepelného rozkladu. I když chemické složení popele např. ze dřeva je samozřejmě ovlivněno druhem dřeva, (listy, kůra, větve apod.), malou roli hraje i lokalita, domnívám se, že zde hořelo převážně dřevo spolu s dalšími předměty běžného užívání v této lokalitě. Tyto materiály pak se spolu „roztopily“ v sirném děšti. (Více o recyklaci popele a tepelné rozklady materiálů získáte na příslušných vědeckých pracovištích, nebo samostudiem. …např. Tóthová 2005)
Pozorný čtenář si pak všimne že v odebraných vzorcích (a nenašlo se ani v samostatných jiných rozborech) není jediné stopové procento po NaCl (sůl) a ani jiných prvcích, které obsahuje Mrtvé moře. Po návratu z Izraele jsem provedl to, co Ron Wyatt. Nalezené různé vzorky jsem odvezl na rozbor do státní chemické laboratoře na rozbor. Výsledky vidíte na vystaveném atestu. V sirném prachu byla 90 – 95% čistota síry. V přírodě se tak čistá síra prakticky nevyskytuje. Výsledky ukázaly, že žluté kuličky posazené uprostřed dočervena zbarvených prstýnků, jsou z 90-95% síra se stopami jiných prvků, které dojednoho přispěly k dosažení extrémně vysoké teploty ohně. Při chemické zkoušce došlo k prudké termoreakci. Test na určení stupně žáru, který by hořením vznikl, nebyl možný, protože by to poškodilo testovací přístroje. Když Wyatt udělal svůj vlastní test, při němž spaloval síru na obyčejné lžičce, plamen byl tak horký, že lžíci nešlo udržet a jak zjistil později, po hoření v ní zůstaly vypálené díry.

Osud Lotovy ženy. Bůh varoval Lota a jeho rodinu, aby utíkali pryč a neohlíželi se při tom, ale když k uším Lotovy ženy, která se držela vzadu, dolehlo burácení větru a ohně, vyděšený křik tisíců lidí a řev zvířat, otočila se a proměnila se v solný sloup. Proměnila se v sůl! Proč se to Lotově ženě stalo? Hlavním důvodem bylo samozřejmě to, že neuposlechla Boha. Proč se ale proměnila v sůl?

Lotova žena nestihla překročit hranici území, které Bůh určil k zatracení – proto tedy. Mezi dávnými dobyvateli patřilo k běžné praxi "pokrýt město solí", pokud bylo vítězství obzvláště těžko dosažitelné – jejich úmyslem bylo znemožnit, aby se město dalo znovu obnovit. Město a jeho okolí učinili neschopným dalšího života, nemohla tam již růst žádná vegetace a tím pádem nikdo, kdo by přežil nebo kdo by přišel, nemohl uživit sebe ani svá zvířata. Záměrem Boha bylo tato města navždy zničit. Vlastně chtěl uchovat jen jejich popelnaté trosky jako viditelný důkaz nevyhnutelné zkázy hříšníků. (2. Petr 2,6) Sodoma byla příkladem ostré rebelie proti Bohu a Jeho přikázáním. Proto Bůh přidal proti Sodomě a jejímu předměstí zvláštní kletbu. Proměnil velkou část tohoto území na sůl! Lotovu ženu postihla tato živelná přeměna, když zůstala pozadu za svým mužem. Jak Josephus Flavius v knize Židovské starožitnosti kniha I. kap. 11, tak Klement Římský a Irenaeus v dalším století řekli, že viděli ostatky Lotovy ženy, její solný sloup. Když Lot uviděl ohnivý zánik měst a stal se svědkem úmrtí své ženy, sebral své děti a utekl s hrůzou pryč ze Zoaru do hor na východ od Sodomy, kde se uchýlil na zbytek života do jeskyně. Lot a jeho dcery se ocitli na neobydleném území, odříznutí od přátelství a pomocné ruky Abrahamovy, tváří v tvář nepřemožitelné vodní ploše, které se říkalo Asfaltové jezero. Z obav, že nikdo jiný nepřežil, opily Lotovy dcery svého otce a počaly s ním každá jednoho syna (příbuzenské křížení bylo v té době v málo obydlených oblastech běžné a přijatelné).

Protokol o měření sirného prachu. Z důvodu malého počtu kuliček byl dodán prach, který byl seškrábán z malých vzorků. Časem se dcery spřátelily s rozesetým obyvatelstvem a vzájemné sňatky daly základ dvěma mocným národům, Ammonitům a Moabitům. Jak léta ubíhala, postavili tito lidé a jejich potomci několik měst. Pět z nich lemovalo východní pobřeží Mrtvého moře. V pozdější době byly tyto vydávány za Sodomu a Gomoru. Města však byla zničena válkou a ne sírou. Našly se zde typické znaky pro zničení měst válkou! Našlo se zde dřevo a jiné hořlavé materiály v různém stupni rozkladu. Jsou zde fakta neslučitelná se zničením měst na planině, tak jak je popisuje Bible. A pak, není zde ani památky po síře, která se na zničení podílela.

Dále bych chtěl aspoň trochu objasnit otázku pokračování Gomory na Jordánské straně. Existuje sdělení jednoho badatele, který na protější straně Gomory byl a potvrdil, že se zde nacházejí taky stejné pozůstatky, jako na Izraelské straně. Když jsem měl možnost, díky své dobré technice jsem svým optickým hledáčkem "dohlédl" a zjistil, že opravdu na protější straně Gomory pokračuje spálené město. Domnívám se s jistotou, že toto město je pokračování Gomory. Vykazuje stejné prvky a architekturu. Mám v úmyslu se tam co nejdříve vydat podívat, i když dostat se na Jordánskou stranu je veliký problém. A další komplikace jsou spojené s tím, že oblast se nachází na velice přísně střežené hranici mezi Izraelem a Jordánskem, takže pohyb tam bude velice ztížen a nebezpečný. Má hypotéza by odpovídala názoru, že město se stáčelo v dolní části moře směrem na východ a lemovalo tak pobřeží. To také vypovídá o faktu, že spodní část byla uměle dostavěna později. Ze začátku byla voda v jezeře sladká, ale myslím si, že sirnou zkázou, která postihla danou oblast se změnila struktura složení vody. Taky je zajímavý fakt, že sirné koule byly cíleny přesně na dané objekty, neboť okolní skály zůstaly neporušeny.

Pohled na Jordánskou stranu Gomory. Palmový háj v jížním cípu Mrtvého moře. Výšková značka u Kumránu z roku 1917, která ukazuje (červená čára), kde byla hladina Mrtvého moře v roce 1917.

Autor celého projektu a těchto webových stránek.