Jordánská část Gomory

Zasahovala Gomora až na druhou stranu nynějšího Mrtvého moře do Jordánska?

Pokud jde o naše vědomosti týkající se ruin Sodomy a Gomory, nabízíme vám nové upřesňující informace. Níže jsou uvedeny nové údaje, které jsou výsledkem průzkumu provedené naším dopisovatelem.

Snímek Gomory na jordánské straně Mrtvého moře pořízený z izraelské strany. Když jsem byl v prosinci 1996 s přítelem na soukromé výpravě věnované prohlídce a průzkumu pozůstatků biblických měst, připojili jsme se k turistické skupině z USA, kterou vedl Ron Wyatt. Cestovali jsme v ten den po silnici na pobřeží Mrtvého moře poblíž Masady. Když jsme se z autobusu dívali západním směrem na útvary, o nichž si myslíme že jsou to zbytky města Gomora, Ron se ke mně naklonil, ukázal směrem na východ a řekl: „Víš Bille, vždycky jsem si myslel, že ty útvary na druhé straně Mrtvého moře v Jordánsku mají nějakou spojitost s těmito útvary v Gomoře, ale nikdy jsem neměl příležitost se tam jít podívat. Myslíš, že ty a tvůj přítel by jste tam mohli zajít, než budete pokračovat ve své výpravě, a podívat se na to?

Aby jste pochopili, na co se Ron ptal, musíte mít určitou představu o uspořádání této oblasti. Když stojíte na Masadě za jasného dne (což je poměrně vzácný jev) a podíváte se východním směrem přes Mrtvé moře na Jordánsko, uvidíte rozsáhlou oblast bělavých útvarů, které se zdají být podobné útvarům v Izraeli.

Vlastně jsem je již viděl při své první návštěvě této oblasti v roce 1992 a také několik dní před tímto rozhovorem při prozkoumávání území Gomory na vlastní pěst. Nikdy jsem o nich ale nepřemýšlel jako o částí území Gomory.

Okamžitě jsem s tím souhlasil, ale bez Jordánského víza a s tím, že jeden ze tří zbylých dnů, které jsem měl strávit v Izraeli byl islámský svátek (svatý den) jsem do Jordánska odejít nemohl. Samozřejmě jsem byl touto shodou okolností zklamán, ale to jsem nevěděl, že Pán již na řešení této mé situace pracuje.

30 dní po návratu z tohoto výletu jsem se dostal do kontaktu s člověkem, který měl přátele ve východním Turecku. Díky tomuto kontaktu se mi otevřela možnost navštívit území Noemovy archy. Když začaly krystalizovat podrobnosti této výpravy, uvědomil jsem si, že když jsem byl opět v této části světa, byla by to dobrá příležitost odcestovat do Jordánska a pokusit se potvrdit Ronovu teorii o spojitosti tohoto místa s místy v Izraeli.

V červnu 1997 po velmi úspěšné čtyřdenní výpravě do východního Turecka jsem se v Jeruzalémě připravoval na vstup do Jordánu. Byl jsem velmi rozrušen vyhlídkami na tento výlet, ale zároveň jsem měl určité obavy. Můj spolucestující pro tureckou část výpravy se mnou do Izraele nebo Jordánu nemohl jít. To znamenalo, že jsem musel cestovat sám do oblasti, kterou jsem neznal, navíc bez jakýchkoliv znalostí dopravní sítě nebo jazyka. To jediné, co jsem věděl o poloze místa, které jsem hledal, se zakládalo na tom, co jsem zahlédl přes Mrtvé moře z izraelské strany. Samozřejmě jsem věfěl, že to bylo přímo přes moře z Masady, ale v posledních dvou měsících jsem nebyl schopen najít nic, co by se dalo považovat za přesnou mapu tohoto území. Podařilo se mi najít několik map z různých zdrojů, ale ty byly v tom, co se mělo v dané oblasti nacházet, velmi rozporuplné.

Další ráno jsem si stopnul taxi k Allensby/Mostu krále Husseina. To je jeden z hlavních hraničních přechodů z Jordánu do Izraele. A právě tady mi začal Pán pomáhat k úspěchu v této části výpravy.

Pokud víme, tak nikdo, kdo tato místa pozná, je nikdy v Jordánu nenavštívil. Můj cíl na této výpravě byl velmi prostý. Vzhledem k tomu, že jsem měl cestovat sám v cizí zemi, rozhodl jsem se, že pokud to vůbec bude možné, udělal bych z toho jednodenní výpravu a dosáhl svých skromných cílů v jediném dni. Mým cílem bylo najít danou oblast, vyhledat popel, síru a jekékoliv další důkazy, které by vytvořily pojítko mezi tímto územím a dalšími pěti nalezišti v Izraeli.

Most Allenby je bezpečnostní kontrolní bod, který se nachází na palestinském západním břehu Palestiny a je velmi frekventovaný. Překročení 300 yardů země nikoho, tvořící hranici mezi Izraelem a Jordánem, často trvá až dvě hodiny. Mimo jiné také proto, že jak z důvodů židovských, tak muslimských svátků a svatých dnů je někdy most v určitých dnech během týdne uzavřen. Měl jsem v plánu vstoupit do Jordánska 11. června a pokud to bude nutné, zůstat tam do 12. června do večera, kdy jsem se chtěl vrátit zpět do Izraele. Doufal jsem, že budu moci dokončit svou misi v Jordánu rychle (v jediném dni) a pak se vrátit. Ale protože jsem nikdy předtím v Jordánu nebyl, neuměl jazyk a neměl jsem žádnou slušnou cestovní mapu, neměl jsem představu, jak dlouho to potrvá.

Jak se ukázalo, 11. červen opravdu byl nějaký muslimský svátek, ALE most NEBYL uzavřen. Přestože místí věděli, že byl svátek, všichni se domnívali, že bude most uzavřen. Proto žádný z místních ten den nepřišel tento most překročit. To znamenalo, že v autobusu jedoucím do Jordánu byli pouze čtyři další lidé a celá procedura trvala poze 45 minut! To bylo opravdové požehnání! Jordánci mi ani při vstupu neprohledávali baťoh. Na obou stranách jsem zaplatil poplatek a bylo to.

Jednou překvapivou výhodou vstupu do Jordánu právě přes most bylo, že z pěti nalezišť, které Ron označil jako biblická pouštní města, se mu nikdy nepodařilo dostat do toho nejsevernějšího, protože se nacházelo v bezpečnostní zóně obehnané plotem. No hádejte, která bezpečnostní zóna to byla…Správně, je to ta, kterou projíždíte, když překračujete most do Jordánu! Vychutnal jsem si pětiminutový zájezd autobusem přes domnělé zbytky města Zeboim. Izraelská bezpečnostní budova, kde jsem čekal na jordánský autobus, byla přímo v centru této oblasti! K mému velkému zklamání mi zde nebylo dovoleno z bezpečnostních důvodů fotografovat. Přemýšlel jsem o tajném pořízení několika rychlých snímků, ale věděl jsem, že bych tím riskoval ztrátu filmu a možná i fotoaparátu v případě, že bych byl přistižen. Proto jsem v této oblasti nefotografoval ani nefilmoval. Mohu nicméně říci, že vzhled tohoto místa je stejný jako vzhled území na severním konci Mrtvého moře, které Ron identifikoval jako Admah.

Ihned po překročení mostu Allenby jsem přešel ulici a zamířil k půjčovně aut Avis, kde jsem si vyzvedl auto. Měl jsem mít k dispozici klimatizaci, ale ta samozřejmě nefungovala. Pochopitelně ani neměli jiné auto, které by mi dali. Mimochodem v Jordánsku je průměrná denní teplota v červnu 40 stupňů.

Nakonec jsem vyrazil směrem k Amánu a pak, bez toho abych opravdu věděl, kam jedu, se mi podařilo najít zři křižovatky, na kterých jsem měl správně zatočit, abych se dostal na dálnici, která vede dolů po východním pobřeží Mrtvého moře. Prakticky všechny dopravní značky (jiné, než ty, které užívají mezinárodních symbolů) byly v arabštině KROMĚ těch, které ukazovaly, kde je dálnice u Mrtvého moře. Ty byly v angličtině, nebo mi to tak alespoň připadalo. Možná s tím něco provedl Pán, což by mě vůbec nepřekvapovalo.

Po 60 až 70 km cesty po pobřežní dálnici jsem v dálce přes plochu Mrtvého moře zahlédl něco, co vypadalo jako místo, které jsem hledal.

Nemohl jsem nicméně najít silnici, která by tam vedla. Zkusil jsem během následující hodiny a půl několik možností, ale žádná mne nepřivedla k tomuto místu na blíže na dva kilometry. V jednu chvíli jsem dorazil na místo, kde se po obou stranách silnice nacházela bělavá návrší. Když jsem se na tomto místě zastavil, objevil jsem, že to je malý výběžek většího naleziště, které jsem hledal. Našel jsem jak volný popel (stoupnul jsem si na něj a propadl se po pás), tak i popel, který byl uložen ve velmi tenkých vrstvách, což je důkazem toho, že byl zahřátý na extrémně vysokou teplotu. Nebyl jsem nicméně schopen najít na tomto místě síru a jakékoliv další důkazy.

Když jsem se vrátil do svého auta a pokračoval jsem po jedné z vedlejších silnic, přišel jsem na to, že prostě zaparkuji svůj vůz a budu zbytek cesty k nalezišti stopovat (zhruba 2 km). Poznámka mimochodem: To obvykle v zemích středního východu není dobrý nápad. Krádeže aut jsou v této části světa velkým problémem a mohli by jste dopadnout tak, že po návratu bude vaše auto pryč. Vlastně jsem již zaparkoval své auto pod stromem a nasadil batoh na ramena při přípravě na cestu, když jsem jakoby pocítil zaklepání na rameno a to mne přinutilo k nalezišti nestopovat, nýbrž vrátit se kousek zpět po hlavní cestě.

Nápadně podobné tvary jaké jsou vidět i na izraelské straně. Když jsem se vrátil zpět na hlavní silnici, brzy jsem našel silnici vedoucí k nalezišti, ale byla zatarasená strážním stanovištěm a bezpečnostní branou. Zde jsem zastavil a zeptal se strážného (který samozřejmě nemluvil anglicky), jestli tou cestou mohu projet. Byl velice zdvořilý, ale řekl že ne. Pokoušel jsem se mu pak vysvětlit, že že jsem potřeboval najít silnici, která vede dolů do této oblasti, ale on stále gestikuloval, abych se vrátil na hlavní silnici a zahnul doleva. Udělal jsem jsem to a jel asi 2 km na sever, než jsem se dostal na dlážděnou silnici, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Když jsem se po ní vydal, nevypadalo to příliš slibně. Viděl jsem, že asi po jednom kilometru končila ve vyschlém korytě řeky. Když jsem se přibližoval ke konci této silnice, viděl jsem, že kameny v říčním korytě jsou jsou tak veliké, že anio auto s pohonem všech kol by tudy neprojelo. Také jsem ale zahlédl, že někdo s náležitou péčí odvalil některé kameny na stranu a tak vytvořil hladkou uličku, která vedla přes celé koryto až na druhou stranu. Koryto jsem tedy přejel a když jsem opět stanul na druhé straně, silnice byla znovu zpevněná a já spatřil, že vedla přímo do oblasti, kterou jsem potřeboval prozkoumat!

Pozůstatek sfingy. Když jsem na místo dojel, byl jsem ohromen tím, co jsem uviděl. Na obou stranách silnice byly úkazy úplně stejné jako v Gomoře v Izraeli.

Byly tam hradby města, val v blízkosti vchodu se dvěma piedestaly a několika málo pozůstatků něčeho, co bylo kdysi sochou nebo nějakým symbolem uctívání. Bylo tam několik malých i velkých zikkuratů (stupňovitých věží) a spousta otevřených komor viditelných v některých z útvarů.

Jedna otevřená komora mě zvláště lákala ke vstupu, ale když jsem oblast prozkoumal, všiml jsem si v prachu mnoha stop kočkovitých šelem, z nichž některé dosahovaly velikosti mojí pěsti.

To mě přivedlo k myšlence na značení, které jsem před několika dny viděl v Izraeli, varující před leopardy, jež tato místa navštěvují. Upozorňovalo turisty, že by měli cestovat ve skupinách po třech a více lidech. Tyto stopy samozřejmě vedly přímo do zmiňované komory a dokonce bylo viditelné prošlapané místo u vchodu, kudy do díry něco mnohokrát vešlo a pak z ní zase vyšlo ven.

Jedna otevřená komora mě zvláště lákala ke vstupu, ale když jsem oblast prozkoumal, všiml jsem si v prachu mnoha stop kočkovitých šelem, z nichž některé dosahovaly velikosti mojí pěsti. Kvůli tomu a také protože jsem byl sám a neměl žádné jištění pro případ, že bych se dostal do úzkých, rozhodl jsem se, že se nebudu pokoušet tam vstupovat. Ze stejného důvodu jsem byl také rozhodnutý, že tak rychle, jak jen to bude možné, seberu důkazy, pro které jsem přijel, a zase odjedu. Navíc mně do těchto míst vidělo vstupovat několik místních a nevěděl jsem, jak dlouho potrvá, než začnu přitahovat jejich pozornost.

Vjel jsem asi 1 km na toto území, ale pak jsem se musel zastavit před velikou hromadou popela, která byla přes silnici evidentně navalena, proto aby odradila lidi od dalšího postupu. Odtáhnul jsem auto ke straně silnice, dostal se ven a za několik minut jsem si začal všímat kulatých hrudek síry. Našel jsem bezpočet vzorků vrytých do útvarů, ale pouze tři dobré vzorky, které jsem byl schopen získat a přinést zpět. Útvary měly vrstvení podobné tomu, které vidíme v Izraeli, ale byly obklopeny sypkým popelem, který během času zvětral.

Po dvou hodinách strávených na tomto místě jsem si posbíral vzorky a vybavení a vydal se zpět na hlavní silnici, poté na sever k mostu Allenby a zpět do Izraele.

Když jsem se vrátil do USA a ukázal záběry a vzorky Ronovi, bylo dohodnuto, že je třeba na místo vyslat tým lidí, kteří by vše zdokumentovali. Bylo to naplánováno na prosinec roku 1997. V jednu chvíli tuto výpravu plánovalo dokonce sedm lidí, ale vzhledem k času, který tomu bylo třeba věnovat, se počet zredukoval na dva, mne a Jerryho Bowena, kterého jsem přemluvil takřka na poslední chvíli.

Znovu pozůstatek sfingy ne nepodobný těm, které lze vidět na izraelské straně Gomory. Měli jsme v plánu na této výpravě přenocovat v blízkém městě a vypůjčili jsme si auto s pohonem na 4 kola, které by nám pomohlo překonat náročný terén, na který jsme bezpochyby měli narazit. Když jsme znovu projeli moji červnovou trasu, přišli jsme na to, že silnice, která byla zatarasená hromadou popela, již byla průjezdná, a my jsme tak mohli dojet přímo na místo. Po 2 km přiblížení se k útvarům se cesta stáčela prudce nahoru a my jsme se ocitli na vrcholu rozlehlé planiny zhruba 120 až 150 m nad útvary, které jsme minuli.

Z tohoto výhodného postavení jsme mohli spatřit vše v daném místě. Krásně jsme dohlédli do Izraele a byli jsme schopni určit, kde je Masada a poblíž stojící útvary. Jednou z nejúžasnějších věcí, kterou jsme na tomto „vyvýšeném místě“ objevili, ale nespočívala v tom, co tam BYLO, ale v tom, co tam NEBYLO. Kromě vysoké zdi (zhruba 120 m) na severu a kolem 10 útvarů podobných zikkuratům tam nebylo nic. Až na tyto útvary bylo vše ploché jako deska stolu.

Většina zikkuratů si byla podobná velikostí a tvarem a teké měla shora dolů terasovité uspořádání. Některé z nich měly na vrcholu něco, co vypadalo jako plochý oltář nebo platforma. Další překvapení, jsme zažili, když jsme přišli na to, že místní těžební společnost (jedna z těch, kteří těží nerosty z Mrtvého moře), vybudovala zpevněnou silnici vedoucí přímo středem naleziště. Tato silnice se vlastně připojovala k hlavní silnici u strážní budovy, kde jsem byl v červnu vrácen zpět. Tato silnice byla vybudována přímo přes popelovou zeď, která od nás byla na sever. Pokračovali jsme po této silnici a když jsme přejeli přes vrchol zdi, naskytl se nám dech beroucí pohled. Zeď byla čtvercová a zcela obklopovala plochu jednoho a půl čtverečního kilometru.

Uvnitř těchto zdí byly dva zikkuratové útvary, každý na jedné straně silnice a na nejzažším severním konci byla veliká budova a plotem obehnaná oblast, která sloužila jako sklad a správní budova těžební společnosti. Kromě toho nebylo za zdmi již nic. Protože jsme si mysleli, že těžební společnost by to mohla považovat za svůj majetek a chtít po nás, abychom odešli, drželi jsme se od tohoto místa dále.

Mnohé z těchto zikurratů měly také poblíž plošinu nebo zastavěnou oblast, která poukazovala na existenci něčeho (sochy nebo uctívaného symbolu), co tam kdysi bylo vystaveno. Při zkoumání zikkuratových útvarů na této plošině jsme objevili několik věcí. Samozřejmě jsme objevili vrstvenný popel a síru, která je spojována se všemi takovými nalezišti. Všimli jsme si, že většina zikkuratů si byla podobná velikostí a tvarem a také měla shora dolů terasovité uspořádání. Některé z nich měly na vrcholu něco, co vypadalo jako plochý oltář nebo platforma.

Mnohé z těchto zikurratů měly také poblíž plošinu nebo zastavěnou oblast, která poukazovala na existenci něčeho (sochy nebo uctívaného symbolu), co tam kdysi bylo vystaveno.

Tyto plošiny vidíme také v nalezišti v Masadě, kde jeden z těchto útvarů prokazatelně připomíná sedící sfingu.

Závěr že tyto útvary nejsou přírodní, ale vytvořené člověkem, byl nevyhnutelný. Se všemi těmito útvary je rovněž spojován řád a symetrie. Nahoře u těchto tří zikkuratů a také na dalších místech jsme našli rozesety stovky menších či větších kousků materiálu, který měl konzistenci keramických dlaždic, tašek nebo kameninových střepů.

Mnohé z těchto zikurratů měly také poblíž plošinu nebo zastavěnou oblast, která poukazovala na existenci něčeho (sochy nebo uctívaného symbolu), co tam kdysi bylo vystaveno. Snímek Gomory na jordánské straně Mrtvého moře pořízený pomocí teleobjektivu z izraelské strany.

Bez ohledu na to, jak si to vyložíte, jsou tyto vzorky nezvratným důkazem, že tyto útvary byly buď spáleny při vysokých teplotách, nebo šlo o člověkem vytvořené útvary pokryté specifickým druhem keramických dlaždic nebo tašek. To spolu s popelem, sírou a důkazy požáru ale také řádem a symetrií jednotlivých útvarů přímo potvrzuje nález pozůstatků podobných Sodomě a Gomoře podle biblického výkladu. Jakmile budou k dispozici další důkazy a výsledky našich zkoušek, podělíme se o ně s vámi v tomto zpravodaji, nebo na našich www stránkách. Proto se nyní právem domníváme, že města Sodoma a Gomora se mohla nacházet na obou stranách Mrtvého moře. Byly totiž nalezeny zbytky popela na přesně opačné straně moře, kde se Gomora nacházela. Mimo zbytků místností a zdí jsme našli také spoustu hrobek s dětskými kosterními pozůstatky. Jedná se o pohřebiště, které se přestalo používat ve stejné době, kdy byly Sodoma a Gomora zničeny. Existuje teorie, že pochovávali své mrtvé na opačné straně řeky (jako Egypťané) a možná tam měli také své chrámy (možná na obětování dětí – pozn. Milan Latka) a další jiné věci.

Bill Fry – 15.6.1998