Náboženství v této oblasti

Biblické texty zmiňují, že Jozue stanovuje přibližné určení Uru Kaldejského, když se v Sichemu mnohem později obrací na izraelský lid:

„…Za řekou bydlili otcové vaši za starodávna, jmenovitě Táre, otec Abrahamův a otec Náchorův…“ (Joz. 24:2) Řekou velikou se rozumí Eufrat – viz 1.Moj.15:18

Řekou je míněn Eufrat a tento popis výborně odpovídá dnešní Urfě. Text také zmiňuje skutečnost, že jak Abram, tak i jeho otec žili ve stejné oblasti. V okolí Urfy se nachází velké množství vesnic a dalších míst, která nesou jména Abramových příbuzných (Nimrod, Serúg, Táre a Háran). Jozue říká ještě něco dalšího, co stojí za povšimnutí:

„...a sloužili bohům cizím.“ (Joz. 24:2)

Zde jsou řečeny dvě věci. Prvně, že sloužili dalším bohům, ne jinému bohu. To odpovídá kaldejskému náboženství, které mělo nejméně 79 bohů. Dále zde vyvstává možný důvod, proč Táre, který sloužil jiným bohům, mohl dojít pouze do Cháranu, kde ve vysokém věku zemřel. Byl to pouze Abram, Bohem vyvolený člověk, podle textu povolaný jediným pravým Bohem, komu bylo umožněno vstoupit do zaslíbené země Kanán, ale nebylo to umožněno Táremu, který sloužil jiným bohům. Tato domněnka je podpořena biblickým textem ze Sk. 7:4. Adam, Set, Enoch, Metuzalém, Noe a Sem v neporušené řadě za sebou uchovávali z pokolení na pokolení vzácná zjevení jeho vůle. Dědicem tohoto svatého odkazu se stal syn Tárův. Ze všech stran byl lákán k modloslužebnictví, leč nadarmo. Zůstal věrným mezi bezvěrci, nezkaženým mezi odpadlíky a neochvějně uctíval jediného pravého Boha. Abrahámovi se dostalo zaslíbení četného potomstva a národní velikosti, které mělo zvláštní cenu pro lid tehdejšího věku. A k tomu se mu dostalo ujištění, nade vše cenného pro dědice víry, že z jeho rodu vzejde Vykupitel světa 1.Moj 12:3 Boží poselství přišlo Abrahámovi – vyjdi ze země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterou ti ukážu. 1.Moj 12:1. Aby Bůh mohl Abrahámovi svěřit tento veliký úkol a učinit ho správcem svatých výpovědí, musel ho oddělit ze společenství jeho dosavadního života. Vliv příbuzenstva a přátel by byl narušoval výchovu, kterou Bůh hodlal poskytnout svému služebníku. Tím byl Abrahám zvláštním způsobem spojen s nebesy a zde na zemi musel přebývat mezi cizinci. Jeho povaha musela být tudíž zvláštní, musela se lišit od povahy obyvatel celého světa. Sám nedovedl vysvětlit své počínání, tak, aby mu přátelé porozuměli. Duchovní věci se poznávají duchem a Abrahámovi příbuzní, vyznávající modloslužebnictví, by byli nepochopili jeho pohnutky a jednání.

Dokonce ještě 1800 let poté jsou tyto události v legendách stále vzpomínány. Kniha „The Jubilee Book“ není součástí Starého zákona, ale popisuje události v pěti knihách Mojžíšových (http://en.wikipedia.org/wiki/Jubilees). Byla napsána nejpozději kolem roku 100 př. n. l., snad i mnohem dříve. V této knize je v tomto kontextu zajímavý komentář. Když bylo Abramovi 60 let, vstal jedné noci a spálil budovu, v níž byly uloženy všechny modly. Když lidi oheň vzbudil, Abramův bratr Háran vběhl do hořícího domu, aby tyto modly zachránil, ale zahynul v plamenech. Biblické texty pouze udávají, že Háran zemřel v Uru (Gen. 11:28). Dnešní Urfa má více než 400 000 obyvatel, zatímco Háran je pouze malá vesnička vystavěná na zbytcích starověkého Cháranu.