Shrnutí

Existuje velký počet náznaků, které společně významně podporují domněnku, že dnešní Urfa v jihovýchodním Turecku byla Ur Kaldejský v němž žil Abram a jeho předci a který později na své cestě do země Kanán opustili. A proto věřím, že Ur, ze kterého vyšel Abraham, je právě toto turecké Şanliurfa. Vedou mne k tomu popsaná fakta. Zde je nyní shrnutí některých indicií...

Urfa se nachází na pláni. Dvě místa na této pláni se nazývají Çinar a Sinjar. Ur kaldejský se musel nacházet na sinearské pláni a ta zde evidentně je. Dochovaly se i nápisy a pojmenování. V okolí dnešní Urfy se nachází několik míst, které pojmenovali Abramovi předci. Ur se tedy musel nacházet blízko takových mist a ne ve vzdálenosti 1250 km (přibližně vzdušnou čarou…).

Místní legendy (lidové tradice) označují Urfu za Abramovo místo narození. Existuje zde také jeskyně, která je doposud stále považována za místo Abramova narození a starověké sloupy s nápisy o Nimrodovi.

V této oblasti byli uctíváni kaldejští bohové, což dává pravděpodobné vysvětlení určení Uru, který byl označován jako Ur Kaldejský.

Zdá se, že v této oblasti lidé uctívali více bohů. Kult Khaldis byl tvořen nejméně 79 různými bohy plus měsíční bůh Sin, kterého uctíval i Nabonidus s matkou na Nabuchodonozorově dvoře…

Na tabulkách z Ebly je město nazývané Ur označené za město nacházející se v okrsku Cháran. Ur Kaldejský (dnešní Urfa) sousedí s Cháranem.

Josefus Flavius udává, že Kaldejci sídlili severně od Babylona, což odpovídá současné Urfě.

Při cestě z Urfy do Kanánu je směr cesty se zastávkou v Cháranu správný.

Kniha „The Jubilee Book“ – Book of Jubilees (second century BC) 1985 The Old Testament Pseudoepigrapha, vol. 2, p43 – editor J.H.Charlesworth, Doubleday, New York USA, (legendy sepsané dávno po době, kdy se události odehrály) udává, že Abraham a jeho rodina šli přes Libanon, to znamená od severu. Více na wikipedia

Na cestě z Urfy do Cháranu bylo možné jít podél řek, což bylo v těchto často suchých oblastech velmi důležité.

Některé zmínky stanoví, že bůh nebo náboženství „Khaldi“, „Haldi“, „Kalhu“ nebo „kaldejské“ v urartském chrámu „Toppra Khale“ (kde se mluvilo „haldejským“ nebo „kaldejským“ jazykem) se měly nacházet na sinearské pláni, kde se nachází dnešní Urfa.

Parthové jako národ obýval část, kde je Ur a Chárran a nevyskytoval se v částech jižního Iráku, kde se tradičně Ur umísťuje.

V české knize „Putování Swatých“ z knihy Adama z Veleslavína z r. 1592 jsou přesné údaje popisu lokality a její umístění i historie.

Historicky doložená bitva římana Crassuse v Cháranu, jenž je umístěna historiky dějepravci i dnešní historií do jižního Turecka.

Provázání těchto skutečností se starými mapami, kde je Cháran umístěn v Turecku.

Topografické údaje vzdáleností z Ninive a Jeruzaléma ukazují na Cháran a Ur v Turecku.

Podle historicky doložených údajů (bitva Crassuse, Parthové jako národ, studnice Abrahamova, zmínka o tom, že Cháran je nyní v moci Turecké říše, popis měst apod.) je průkazné, že se Cháran nacházel v jižním Turecku. Je tedy nanejvýš logické, že Ur musel ležet v blízké vzdálenosti, protože je nelogická cesta z Uru v jižním Iráku přes Cháran v Turecku a teprve poté do Kanánu – dnešní Izrael. V 1.Moj 11:31 je napsáno, že Tare (otec Abrahama) vyšel z Uru, aby se bral do země Kananejské… ale severní cesta z Iráku do Turecka není nejbližší cestou do Kanánu a navíc zde ani nevedla. ta by byla směrem k Damašku a k Jeruzalému.

Dále je Háran podle nálezů tabulek v Ebla (až 4000 let staré záznamy!) podle záznamů biblických jmen a měst s jejich lokalizací, umisťován do blízkosti Uru v jeho okrsku!

Zmínka o Sýrii – viz Jákobova cesta do Cháranu. Zvyšuje pravděpodobnost výskytu Uru a Cháranu v Turecku.

Pasáž v českém přetisku knihy „Putování svatých“ je psáno o Cháranu, jako o zemi císaře Tureckého.

V blízkosti dnešního Uru v Iráku se nenachází ani náznak měst jako je Cháran, Serug, apod., oproti turecké variantě.

Staré mapy umisťují Háran na jihovýchod Turecka.

Při zpáteční cestě židů z babylonského zajetí v 5-4 st. př. Kr. se předpokládá návrat z Babylonu cestou na východ podél východní strany řeky Eufrat do Tadmoru a Damašku a do Jeruzaléma. Proč by tuto nejpohodlnější cestu nevolil i Abraham z domnělého Uru v Iráku na cestě do Kanánu? Nikde v okolí této trasy bychom nenašli Háran…

Archeologické nálezy v iráckém Uru nenašly přímou souvislost mezi Abrahamem a tímto Urem, a proto jde jen o shodný název obou měst.

V dnešním tureckém Uru (Şanliurfa) a Cháranu žily semitské kmeny a výzkumy v oblasti DNA ukazují, že židé mají shodné kořeny na jihovýchodě Turecka. Je to jen doplněním názoru, že Noe po potopě přistál v horách Araratu v Turecku a jeho potomci se rozešli po nejbližším okolí s úmyslem zalidnění země a založili města a sídla jako např. – Naxuan, Ur (ŞanliUrfa) a Háran (Cháran) atd. Zajímavé je, že Abraham se narodil jen 2 roky po úmrtí Noeho. Jak uvádí např. prof. Dr. B. Hrozný semitské národy přišly do Izraele, severní Arábie, jížní Arábie a Etiopie z východního Turecka. Z tohoto pokolení vznikli Semité, Aramejci apod. Prapůvod Izraelitů (a nejen jich v této oblasti) je proto nutno hledat na jihovýchodě Turecka, kde je počátek jejich existence, což odpovídá skutečnosti, že Noe a jeho rodina v této oblasti žila a postupně osídlovala z tohoto centra celý tehdy známý svět. Semova větěv pak byla základem pro vznik Božího věrného lidu, který obdržel dědičně darem od Boha, prostřednictvím věrného Abraháma, Kanán.

Biblické verše v 1.Moj.11:28 a v 12:1 mají určitou spojitost v tom, že se zde mluví o zemi jejich narození, jejich působení se všemi přáteli a příbuzenstvem. Jde tu o pojmenování jedné země, jako územního a správního celku, neboť kdyby šlo o dvě rozdílné země a národy, byla by formulace jiná. Zůstává otázkou, zda v době tohoto příběhu byl Ur v jihovýchodním Iráku územně a politicky spjat natolik, aby se dalo hovořit o jedné zemi, když mezi Urem v Iráku a Cháranem v Turecku je asi 1250 km vzdálenost. O zemi příbuznosti své a mého domu mluví ještě Abraham ve verších 1.Moj. 24:4, když posílá svého služebníka do této země, aby zde vyhledal ženu pro svého syna Izáka. Další zmínka o domu svého otce a jeho země je i ve verši 24:7 a 24:38, a 24:40, kde opět mluví o domu jeho otce Táreho, jeho rodině, neboť zde zůstal jeho bratr Náchor s rodinou. Zde také žila Rebeka, vnučka bratra Abrahamova Náchora 1.Moj. 24:24. Rebeka měla bratra Lábana 1.Moj.24:29 a o něm je zmínka i ve verši 25:20, kde je jasná charakteristika země působení a vlivu, a to Sýrie. Tehdejší jižní část dnešního Turecka byla pod vlivem Sýrie. Jihovýchodní Ur v Iráku však pod Syrskou správou nebyl, tudíž je jasné, že se vše odehrávalo v těchto končinách. Další vodítko je ve verších 1.Moj. 28:2, kde Izák posílá svého syna Jákoba do země svých otců, totiž Cháranu pod Syrskou správou. Z verše 29:4,5 vyplývá, odkud Lában Syrský, syn Náchora, bratra Abrahama pocházel, a to z Cháranu.

Dále musíme vzít v úvahu i informaci v bibli v knize Jozue 24:14,15 dále v 1.Moj.15:18, kde se „řekou“ rozumí Eufrat. Bible nezmiňuje jen tak ledajaké řeky, ale vždy ty, které mají nějaký strategický, nebo jiný význam. V tomto případě jde o vytyčení hranice územního celku, který byl ohraničen řekou Eufrat. Ovšem současně uznávaný Ur v jihovýchodě Iráku není ze strany Izraele za řekou Eufrat, ale před ní. Zatímco Şanliurfa v Turecku za řekou Eufrat je!

Další, sice nepřímou indicií je i stav po potopě. Aby opět Bůh zalidnil pustou zemi, z níž potopa smetla mravní nečistotu, uchránil Hospodin jednu rodinu, domácnost Noemovu, jemuž řekl: „Nebo jsem té viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.“ (1 Moj 1:1) Mezi třemi syny Noemovými vznikl však záhy týž velký rozdíl, který byl na světě před potopou. V Semovi, Chamovi a Jáfetovi, kteří se stali zakladateli lidského rodu, se rýsoval charakter jejich potomstva.

Vnuknutím Ducha svatého předpověděl Noe budoucnost tří velkých lidských plemen, která vzniknou z těchto tří otců lidstva. O potomcích Chamových prorokoval: „Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.“ (1 Moj 9:25) Nepřirozené provinéní Chamovo ukázalo, že z jeho duše ji dávno předtím vyprchala synovská úcta, a odhalilo bezbožnost a nízkost jeho povahy. Tyto špatné vlastnosti se pak trvale projevily v Kanaánu a v jeho potomstvu, které svým neustálým hřešením přivolalo na sebe Boží soud.

Naproti tomu Sem a Jáfet projevili úctu k svému otci a tím i k Božímu ustanovení, začež Noe prorokoval světlejší budoucnost jejich potomkům. O těchto synech zní zvěstování: „Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a bud' Kanán služebníkem jejich. rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.“ (1 Moj 9: 26.21) Potomstvo Semovo bude vyvoleným národem, pokolením úmluvy Boží, zaslíbeného Vykupitele. Hospodin byl Bohem Semovým. Z něho vzejde Abrahám a národ Izraelský, z néhož přijde Kristus. „Blahoslavený ten lid, jehož Hospodin. Bohem jest.“ (Žalm 144:15) A Jáfet „bydlet bude v stáncích Semových“. Na požehnáních evangelia budou se potomci Jáfetovi zvlášté podílet.

Potomci Chamovi přijali nejnižší formy pohanství. Ač prorocká kletba jim předpověděla, že upadnou v otroctví, trvalo staletí, než se jejich osud naplnil. Hospodin trpěl jejich bezbožnost a zkaženost, dokud nepřekročila meze božské shovívavosti. Pak pozbyli majetku a stali se služebníky potomků Sema a Jáfeta.

Proroctví Noemovo nebylo nahodilým oznámením hněvu nebo vyslovením přízně. Neurčilo povahu a osud jeho synů. Ukázalo však, jak proběhne a jak skončí takový život, jaký si každý z nich vybral, a jak se bude vyvíjet povaha každého z nich. Bylo vyjádřením Božího úmyslu s nimi a jejích potomky, přihlížejícím k jejich vlastní povaze a vlastnímu chování. Děti zpravidla dědí náchylnosti a sklony svých rodičů, které jsou jim příkladem, jejž napodobují. Tak i hříchy rodičů páchají pak jejich děti a další jejich pokolení. Také nízkost a neúctu Chamovu dědili jeho potomci, na něž se tím přenášela kletba z pokolení na pokolení. „Nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.“ (Kaz 9:19)

Jak bohatě byla naproti tomu odměněna Semova úcta k otci a jak skvělé pokolení zbožných mužů se vyskytlo mezi jeho potomky! „Znát Hospodin dny upřímných, símě jeho jest v požehnání.“ (Žalm 31:18. 26) „I zvíš, že Hospodin Bůh tvůj jest Bůh, Bůh silný a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají přikázání jeho, až do tisícího kolena.“ (5 Moj 1:9)

Nějakou dobu přebývali potomci Noemovi v horách, kde spočinula archa. Když vzrostl jejich počet, rozdělili se. Ti, kteří zapomněli na Stvořitele a přestupovali ustanovení jeho zákona, nelibě pociťovali poučování a příklad svých bohabojných bližních a posléze se rozhodli opustit ty, kteří Boha vyznávali, a odtáhli do roviny Sinear na březích řeky Eufratu. Přivábila je krásná poloha a úrodná půda, a proto se rozhodli, že se v této rovině usídlí. Abraham i Ježíš Kristus byli z rodu Semova. Proto je zřejmé, že toto pokolení bylo Bohem vyvolené k udržování jeho čistých pravd. Abraham neputoval s odpadlým bezbožným pokolením pryč s Araratských hor směrem na jih. Je proto pravděpodobné, že se Noe zdržoval se svým synem Semem v místech jihovýchodního Turecka.

Proto těchto několika málo, ale klíčových infomací mě nutí změnit názor na tradiční umístění města Ur v jihovýchodním Iráku, jako rodiště patriarchy Abrama.

Další informace s mapami, fotkami a rozborem najdete v knize Exodus objasněn.

Latka Milan

Mapa pochodu Abrahama z Uru jak ji dnes uvádějí biblické a jiné slovníky.

Varianta odchodu Abrahama z Uru, jak si myslím, že skutečně odehrála.